Aktivita: Drastická

Přežití Druhé světové války:Den D Část 3

21. srpna 2013 v 14:44 | Spin |  Příběhy
Zbytek deníku se nedochoval. Žádný deník se nedochoval, ty německé byli spálené. A ty američanů nepřežili takový chaos. Mikovo deník mimoto zahryzl zub času takže z ostatních stránek nezbylo nic než potrhané cáry a pouhé drobečky papíru. Ale i když Mike dnes, je jen starý muž na vozíčku. Pamatuje si vše jako by to bylo včera. "Ano, pamatuji si každý okamžik. Každou tvář kterou ten děs na té pláži poznamenal" Sedíc na okraji pláže u památné ruiny německého bunkru. "Takovou hrůzu nikdo nezažil. Ale, po tom co se tam stalo mi začalo docházet.... Že jsme byli jako myši v boxu, byli jsme nuceni střílet do nepřátel, ani jeden nechtěl zabíjet. Ale musel... Přesně v tomhle bunkru sem poznal Hanse. Byl to voják Wehrmachtu. Píše se rok 1944..."






Bylo to poté co ženisté odbouchli ochrané ploty. Plnou rychlostí jsme se rozeběhli pod bunkry. Pár kluků to sejmulo ale, ty sem neznal. Poté co se povedlo odrovnat ochrané věže bez ztrát. Rozběhly jsme se a tam jsme našli kapitána Whikinse. Přišel mi jako sympatický muž co si poradil z každou potíží. I když jen na něho běžela rota německých vojáků. Ale co udělal mě dalo názor. Že byl pěkná..... Pěkný idiot. Bunkry byli plné mladíků kteří nebyli ani plnoletí. A bylo dost pravděpodobné že příslušníci dalších, okupovaných národů evropy. Ten kapitán náhle popadl plamenomet, a do dveří bunkru začal chrlit horké plameny, jednomu vojákovi od každé roty přikázal zabezpečit bunkr který byl vypálen. Skoro všichni ve velké agoniy vyskákaly z výhledných oken a snažili se na zemi zbavit se plamenů. Když sem jeden ověřoval. Vypadal nejlépe. Uviděl jsem tam jednoho ležícího vojáka. Vypadal tak na 15-16 let a svíjel se. Sice nehořel ale měl dost odporné popáleniny na rukou, takže se nemohl bránit. Zamířil jsem na něj... Ale nedokázal jsem to. odhodil jsem zbraň a šel k němu... Uměl trochu anglicky a řekl mi. "Prosím, nezabíjej mě!" Udivilo mě to ale odpověděl jsem mu "Klid chlapče, jak se jmenuješ?" "Hans" S úsměvěm sem mu podal ruku, a Hans jemuž v jeho 14,5 letech zbyla ještě kapka dětské důvěřivosti mi jí podal a stiskl. Hans se zvedl a v tom přišel Svobodník Rodriguez a zařval "Ani se nehněte!" Došlo mi co si myslí a začal jsem mu během otáčení k němu vysvětlovat. "Neni to tak jak si myslíš on je ještě" Plesk. Na rameni my přistálo něco co vypadalo jako hodně zahuštěný exkrement, až na to že to smrdělo jako krev a sliny varana komodského dohromady. Už jen chřestivý zvuk nademnou my nedodal odvahu se otočit, tak jsem jen zahulákal. "K ZEMI!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 27. srpna 2013 v 17:14 | Reagovat

Zajímavé a doufám, že budeš psát častěji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama